Základní komunikační poruchy

Dyslalie (patlavost)


⇒ nejčastější komunikační porucha řeči, která se projevuje vadnou výslovností jedné nebo
    několika hlásek rodného jazyka

Dyslalie levis
– vadná výslovnost jedné nebo několika hlásek;
                      vadně vyslovované hlásky mohou být z: 
         ⇔ jednoho artikulačního okrsku - monoformní dyslalie nebo
         ⇔ více artikulačních oblastí        - polyformní dyslalie

Dyslalie multiplex – ve výslovnosti je postižen větší počet hlásek;
                             řeč je však stále srozumitelná

Dyslalie universalis – těžká vada výslovnosti, kdy je postižena výslovnost většiny hlásek; 
                              řeč je nesrozumitelná

Dysartrie


⇒ porucha motorické realizace řeči jako celku, kdy artikulace je narušena na základě
    organického poškození CNS, u dětí nejčastěji po dětské mozkové obrně (MO)

⇒ u dětí s MO je podstatné propojení rozvoje komunikačních schopností se somatickou
    léčbou (léčba hybnosti)

Afázie (získaná orgánová nemluvnost)


⇒ ztráta již vyvinutých schopností dorozumět se mluvenou nebo psanou řečí v důsledku 
    organického poškození mozku, např. po úrazu

⇒ postižena je nejen samotná realizace řeči, ale i porozumění řeči

Opožděný vývoj řeči


⇒ hovoříme o něm tehdy, pokud dítě ve 3 letech života nemluví nebo pokud mluví méně
    než je obvyklé

⇒ příčinou bývá nepodnětné, málo stimulující prostředí, nedostatek citových vazeb, málo
    mluvních popudů, ale také genetické vlivy (častěji u chlapců), nevyzrálá nervová soustava
    (u nedonošených či předčasně narozených dětí), lehká mozková dysfunkce (neschopnost
    soustředit se na řeč)

Vývojová dysfázie (vývojová nemluvnost)


⇒ projevuje se sníženou schopností až neschopností verbálně komunikovat i přesto, že
    podmínky pro rozvoj řeči jsou dobré

⇒ v různé míře bývá zasažena jak řečová produkce, tak i porozumění řeči

⇒ nedostatky se objevují v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky, paměti, pozornosti, děti
    jsou snadno unavitelné, narušena bývá i oblast citová a motivační

Mutismus (oněmění)


⇒ psychogenně podmíněná nemluvnost; jde o ztrátu již vyvinuté řeči, schopnosti
    komunikovat

Elektivní mutismus – výběrová ztráta řeči, váže se na určitou situaci, osobu či prostředí
         ⇔ nejtypičtěji se vyskytuje u dětí předškolního a mladšího školního věku
         ⇔ u dospělých osob jde o symptom jiného postižení

Rhinolalie (huhňavost)


⇒ porucha zvuku řeči

⇒ jde o poruchu nosní rezonance
    v mluvené řeči objevuje patologicky snížená nebo zvýšená nosovost 
    ⇔ hyponazalita – snížená, např. u dětí se zvětšenou nosohltanovou mandlí       
    ⇔ hypernazalita – zvýšená, např. u rozštěpových dětí 

⇒ řeč se stává huhňavou, špatně srozumitelnou

Palatolalie


⇒ jde o těžkou formu narušené komunikační schopnosti vzniklou v důsledku orofasiálních
    rozštěpů a narušené funkce patrohltanového mechanismu

⇒ narušení se projevuje jak ve verbální, tak i neverbální komunikaci

Balbuties (koktavost)


⇒ jde o jeden z nejtěžších druhů narušené komunikační schopnosti

⇒ porucha se nejnápadněji projevuje charakteristickým, avšak nedobrovolným
    přerušováním plynulosti mluvené řeči

⇒ cca ve 4-5% se týká právě dětské populace, kdy cca v 70% vzniká ve věku 3-5 let a cca
    ve 20% pak na začátku školní docházky

Tumultus sermonis (breptavost)


⇒ porucha plynulosti řeči, která je charakteristická extrémním zrychlováním tempa řeči; řeč
    se stává až nesrozumitelnou

⇒ postižený sám si tento svůj nedostatek v řeči neuvědomuje