Terminologie

 
 
Mgr. Jana Brunnerová, mob.: +420 607 250 027 -
 
 
Poslední aktualizace:
19.10.2012 v 15:00:11

Terminologie

Logopedie


⇒ původně lékařský obor, který se postupně rozvíjel a začal přerůstat ze zdravotnictví do
    školství

⇒ dnes odvětví speciální pedagogiky, které se zabývá poruchami komunikace a vadami řeči,
    sluchu a hlasu

⇒ zkoumá narušenou komunikační schopnost (NKS) jedince z hlediska možných příčin,
    projevů, následků, tj. z hlediska možností diagnostiky, terapie i prevence

Ontogeneze řeči


⇒ vývoj řeči u zdravého jedince v průběhu jeho života

⇒ nejrychleji se řeč vyvíjí mezi 3 – 4 rokem života

⇒ faktory ovlivňující vývoj řeči:
  • intelektové schopnosti
  • stav CNS
  • motorické schopnosti
  • vyvinuté sluchové / zrakové vnímání
  • míra vrozeného nadání pro jazyk
  • sociální prostředí

Přehled vývoje

      VĚK
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY, VÝVOJ VÝSLOVNOSTI
2-3 měsíce křik,
houkání, broukání
4-6 měsíců žvatlání,
pudové hlasové projevy
6-8 měsíců napodobující žvatlání,
dítě připodobňuje své vlastní zvuky hláskám mateřského jazyka
10 měsíců porozumění mluvené řeči vyjádřené motorickou reakcí
(Udělej paci, paci. Jak jsi veliký?)
1 rok objevují se první slovíčka – táta, máma,
vyjadřuje své požadavky a pocity
1-1,5 roku stále více jsou užívána zvukomalebná slova (pápá, bú, tútú…), opakuje,
hraje si se slovy, začíná tvořit jednoduché věty,
vyslovuje P, B, M, A, E, I, O, U, J, T
1,5-2,5 roku zvyšuje se zájem o komunikaci, tvoří jednoduché věty,
ptá se: Co je to?,
vyslovuje K, G, CH, V, F, OU, AU
2,5 -3,5 roku začíná mluvit gramaticky správně, využívá většiny slovních druhů,
má správný slovosled, snaží se správně skloňovat, ptá se: Proč?,
začíná se tvořit verbální paměť
zvládá hlásky D, N, L, Bě, Pě, Vě, Mě
3,5-4,5 roku dokončuje se gramatická stavba vět,
dítě chápe děj, umí vyprávět,
vytváří správnou výslovnost hlásek Ď, Ť, Ň, Č, Š, Ž
5-6,5 roku dítě chápe složité děje, má již velkou slovní zásobu,
gramaticky zvládá jednoduchá souvětí,
výslovnost hlásek C,S,Z, rozlišuje hlásky S,C,Z x Š,Č,Ž, R,Ř

     Správná výslovnost by měla být ukončena do nástupu povinné školní docházky.

Základní komunikační poruchy

Dyslalie (patlavost)


⇒ nejčastější komunikační porucha řeči, která se projevuje vadnou výslovností jedné nebo
    několika hlásek rodného jazyka

Dyslalie levis
– vadná výslovnost jedné nebo několika hlásek;
                      vadně vyslovované hlásky mohou být z: 
         ⇔ jednoho artikulačního okrsku - monoformní dyslalie nebo
         ⇔ více artikulačních oblastí        - polyformní dyslalie

Dyslalie multiplex – ve výslovnosti je postižen větší počet hlásek;
                             řeč je však stále srozumitelná

Dyslalie universalis – těžká vada výslovnosti, kdy je postižena výslovnost většiny hlásek; 
                              řeč je nesrozumitelná

Dysartrie


⇒ porucha motorické realizace řeči jako celku, kdy artikulace je narušena na základě
    organického poškození CNS, u dětí nejčastěji po dětské mozkové obrně (MO)

⇒ u dětí s MO je podstatné propojení rozvoje komunikačních schopností se somatickou
    léčbou (léčba hybnosti)

Afázie (získaná orgánová nemluvnost)


⇒ ztráta již vyvinutých schopností dorozumět se mluvenou nebo psanou řečí v důsledku 
    organického poškození mozku, např. po úrazu

⇒ postižena je nejen samotná realizace řeči, ale i porozumění řeči

Opožděný vývoj řeči


⇒ hovoříme o něm tehdy, pokud dítě ve 3 letech života nemluví nebo pokud mluví méně
    než je obvyklé

⇒ příčinou bývá nepodnětné, málo stimulující prostředí, nedostatek citových vazeb, málo
    mluvních popudů, ale také genetické vlivy (častěji u chlapců), nevyzrálá nervová soustava
    (u nedonošených či předčasně narozených dětí), lehká mozková dysfunkce (neschopnost
    soustředit se na řeč)

Vývojová dysfázie (vývojová nemluvnost)


⇒ projevuje se sníženou schopností až neschopností verbálně komunikovat i přesto, že
    podmínky pro rozvoj řeči jsou dobré

⇒ v různé míře bývá zasažena jak řečová produkce, tak i porozumění řeči

⇒ nedostatky se objevují v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky, paměti, pozornosti, děti
    jsou snadno unavitelné, narušena bývá i oblast citová a motivační

Mutismus (oněmění)


⇒ psychogenně podmíněná nemluvnost; jde o ztrátu již vyvinuté řeči, schopnosti
    komunikovat

Elektivní mutismus – výběrová ztráta řeči, váže se na určitou situaci, osobu či prostředí
         ⇔ nejtypičtěji se vyskytuje u dětí předškolního a mladšího školního věku
         ⇔ u dospělých osob jde o symptom jiného postižení

Rhinolalie (huhňavost)


⇒ porucha zvuku řeči

⇒ jde o poruchu nosní rezonance
    v mluvené řeči objevuje patologicky snížená nebo zvýšená nosovost 
    ⇔ hyponazalita – snížená, např. u dětí se zvětšenou nosohltanovou mandlí       
    ⇔ hypernazalita – zvýšená, např. u rozštěpových dětí 

⇒ řeč se stává huhňavou, špatně srozumitelnou

Palatolalie


⇒ jde o těžkou formu narušené komunikační schopnosti vzniklou v důsledku orofasiálních
    rozštěpů a narušené funkce patrohltanového mechanismu

⇒ narušení se projevuje jak ve verbální, tak i neverbální komunikaci

Balbuties (koktavost)


⇒ jde o jeden z nejtěžších druhů narušené komunikační schopnosti

⇒ porucha se nejnápadněji projevuje charakteristickým, avšak nedobrovolným
    přerušováním plynulosti mluvené řeči

⇒ cca ve 4-5% se týká právě dětské populace, kdy cca v 70% vzniká ve věku 3-5 let a cca
    ve 20% pak na začátku školní docházky

Tumultus sermonis (breptavost)


⇒ porucha plynulosti řeči, která je charakteristická extrémním zrychlováním tempa řeči; řeč
    se stává až nesrozumitelnou

⇒ postižený sám si tento svůj nedostatek v řeči neuvědomuje

Logopedická intervence


⇒ aktivita specifická pro práci logopeda

⇒ zahrnuje činnosti: logopedickou diagnostiku narušené komunikační činnosti (NKS), terapii
    a prevenci

Logopedická diagnostika


⇒ specifikuje druh narušené komunikační schopnosti, příčiny vzniku, průběh, stupeň,
    zvláštnosti i následky

⇒ na jejím základě je stanovena narušená komunikační schopnost jako diagnóza, a
    zpravidla je také stanovena prognóza narušené kominikační schopnosti

Logopedická terapie


⇒ specifická aktivita logopeda

⇒ jde o tzv. řízené učení (nejde tedy o léčbu), které pod usměrňováním a kontrolou
    logopeda vede k osvojení si specifických vědomostí, zručností, návyků především v
    oblasti komunikace

Logopedická prevence


⇒ aktivity, jejichž snahou je podchycení a předcházení nedostatků v oblasti komunikace
    ⇔ primární prevence

⇒ práce s rizikovou skupinou populace 
     ⇔ sekundární prevence

⇒ snaha o předcházení dalšího prohlubování NKS (např.logofobie) a tím i narušení celé
    osobnosti , snaha o socializaci – zařazení do společnosti 
     ⇔ terciální prevence
 
 
 
(C) 2012 LogopedieJihlava.cz | web od ChytryAdmin.cz
Home