Základní komunikační poruchy

Dyslalie (patlavost)

• nejčastější komunikační porucha řeči, která se projevuje vadnou výslovností jedné nebo několika hlásek rodného jazyka

Dyslalie levis

vadná výslovnost jedné nebo několika hlásek; vadně vyslovované hlásky mohou být z:

• jednoho artikulačního okrsku – monoformní dyslalie nebo
• více artikulačních oblastí – polyformní dyslalie

Dyslalie multiplex

ve výslovnosti je postižen větší počet hlásek; řeč je však stále srozumitelná

Dyslalie universalis

těžká vada výslovnosti, kdy je postižena výslovnost většiny hlásek; řeč je nesrozumitelná

Dysartrie

• porucha motorické realizace řeči jako celku, kdy artikulace je narušena na základě organického poškození CNS, u dětí nejčastěji po dětské mozkové obrně (MO)
• u dětí s MO je podstatné propojení rozvoje komunikačních schopností se somatickou léčbou (léčba hybnosti)

Afázie (získaná orgánová nemluvnost)

• ztráta již vyvinutých schopností dorozumět se mluvenou nebo psanou řečí v důsledku organického poškození mozku, např. po úrazu
• postižena je nejen samotná realizace řeči, ale i porozumění řeči

Opožděný vývoj řeči

• hovoříme o něm tehdy, pokud dítě ve 3 letech života nemluví nebo pokud mluví méně než je obvyklé
• příčinou bývá nepodnětné, málo stimulující prostředí, nedostatek citových vazeb, málo mluvních popudů, ale také genetické vlivy (častěji u chlapců), nevyzrálá nervová soustava (u nedonošených či předčasně narozených dětí), lehká mozková dysfunkce (neschopnost soustředit se na řeč)

Vývojová dysfázie (vývojová nemluvnost)

• projevuje se sníženou schopností až neschopností verbálně komunikovat i přesto, že podmínky pro rozvoj řeči jsou dobré
• v různé míře bývá zasažena jak řečová produkce, tak i porozumění řeči
• nedostatky se objevují v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky, paměti, pozornosti, děti jsou snadno unavitelné, narušena bývá i oblast citová a motivační

Mutismus (oněmění)

• psychogenně podmíněná nemluvnost; jde o ztrátu již vyvinuté řeči, schopnosti komunikovat

Elektivní mutismus

výběrová ztráta řeči, váže se na určitou situaci, osobu či prostředí

• nejtypičtěji se vyskytuje u dětí předškolního a mladšího školního věku
• u dospělých osob jde o symptom jiného postižení

Rhinolalie (huhňavost)

• porucha zvuku řeči
• jde o poruchu nosní rezonance – v mluvené řeči se objevuje patologicky snížená nebo zvýšená nosovost
• řeč se stává huhňavou, špatně srozumitelnou

Hyponazalita

snížená, např. u dětí se zvětšenou nosohltanovou mandlí

Hypernazalita

zvýšená, např. u rozštěpových dětí

Palatolalie

• jde o těžkou formu narušené komunikační schopnosti vzniklou v důsledku orofaciálních rozštěpů a narušené funkce patrohltanového mechanismu
• narušení se projevuje jak ve verbální, tak i neverbální komunikaci

Balbuties (koktavost)

• jde o jeden z nejtěžších druhů narušené komunikační schopnosti
• porucha se nejnápadněji projevuje charakteristickým, avšak nedobrovolným přerušováním plynulosti mluvené řeči
• cca ve 4–5 % se týká právě dětské populace, kdy cca v 70 % vzniká ve věku 3–5 let a cca ve 20 % pak na začátku školní docházky

Tumultus sermonis (breptavost)

• porucha plynulosti řeči, která je charakteristická extrémním zrychlováním tempa řeči; řeč se stává až nesrozumitelnou
• postižený sám si tento svůj nedostatek v řeči neuvědomuje